Operace PaperClip ........a závod v dobývání vesmíru (1)

Herbert Wagner, tvůrce první nacistické naváděné střely používané v boji, ve Washingtonu, D.C. v americkém vojenském letadle se začerněnými okýnky.

Wagner byl prvním z řady nacistických vědců, techniků a dalších, kteří přijeli do Spojených států v rámci programu, jež se stal známý pod názvem Project Paperclip. Tento projekt začal pod názvem Operation Overcast, program autorizovaný náčelníky štábů na využití znalostí nacistických vědců. (Overcast byl zmíněn, ale ne jasně vysvětlen ve filmu z roku 2006 The Good German - Berlínské spiknutí, s Georgem Clooneym.)

Operace byla přejmenována na Paperclip a formálně schválena v srpnu 1945 prezidentem Harry Trumanem, který byl ujištěn, že se na ni nebude podílet nikdo s „nacistickými nebo militaristickými záznamy“.

Do poloviny listopadu přijeli do Ameriky další nacističtí vědci, inženýři a technici, včetně Wernhera von Brauna, a více než sedmi set dalších nacistických raketových vědců.

Do roku 1955 bylo téměř tisícovce německých vědců uděleno státní občanství Spojených států a také prominentní postavení v americké vědecké komunitě. Mnozí byli dlouholetými členy NSDAP a Gestapa, prováděli pokusy na lidech v koncentračních táborech, využívali otrockou práci, a dopustili se dalších válečných zločinů.

Von Braun, který se v pozdějších letech dostal do čela Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), je jedním z rozpoznatelnějších vědců Operace Paperclip.

Dalšími byli:

• • Generálmajor Walter Dornberger, blízký spolupracovník von Brauna

• • Werner Heisenberg, fyzik a laureát Nobelovy ceny, který založil kvantovou mechaniku

• • odborník na centrifugu plynného uranu Dr. Paul Harteck

• • nacistický atomový fyzik a vůdce vojenského projektu Kurt Diebner

• • expert na obohacování uranu Erich Bagge

• • nositel Nobelovy ceny za rok 1944 Otto Hahn, zvaný „otec nukleární chemie“

• • vědci Carl Friedrich von Weizsäcker, Karl Wirtz, a Horst Korsching

• • fyzik Walter Gerlach

Kniha reportérky CNN Lindy Hunt z roku 1991 Secret Agenda: The United States Government, Nazi Scientists, and Project Paperclip, 1945–1990  (Tajný program: vláda Spojených států amerických, nacističtí vědci a operace Paperclip, 1945-1990) (obr. vlevo) poprvé odhalila do jaké míry byla nacistická infiltrace podporovaná osobami ve federální vládě Spojených států a armádě.

Stejně jako jiní badatelé, zjistila i Hunt, že mnoho vládních spisů týkajících se rekrutovaných nacistů „chybí“ nebo jsou nedostupné nějakým jiným způsobem. Přes tvrzení vlády, že Operace Paperclip byla ukončena v roce 1947, byl projekt podle Hunt:

„největší a nejdlouhodobější operací týkající se nacistů v historii naší země.“

„Projekt pokračoval nepřetržitě až do roku 1973 – o desítky let déle, než se dříve myslelo. A zbytky tohoto projektu i dnes stále fungují,“ napsala.

Do 90. let 20. století, kdy se podrobnosti o operaci Paperclip konečně dostaly na veřejnost, byl příliv nacistů do amerického armádně-průmyslového komplexu dokončen.

V roce 1952 byl nově zvolený prezident Dwight D. Eisenhower přesvědčen, aby jmenoval Johna Fostera Dullese (obr. dole vpravo) za svého ministra zahraničních věcí a jeho bratra Allena Dullese (obr. dole vlevo) za ředitele CIA.

„Vládnoucí bratři Dullesovi byli ‚republikánskou’ náhradou jejich klienta a obchodního partnera, ‚demokrata’ Averella Harrimana. Mimo příležitostných veřejných gest byly jejich strategické závazky [vůči globalistům] stejné jako u Harrimana,“ uvedli spisovatelé Webster Griffin Tarpley a Anton Chaitkin ve své dobře zdokumentované Unauthorized Biography of George H. W. Bush (Neautorizovaná biografie George H.W. Bushe) z roku 1992.

Je třeba poznamenat, že bratři Dullesovi byli oba právníci Averella Harrimana, jakož i jeho obchodní partneři.

Je třeba také poznamenat, že Allen Dulles, jako velitel pobočky OSS v Bernu ve Švýcarsku, seděl v centru špionážní sítě americké i sovětské zpravodajské služby, jako byla například nechvalně známá Rote Kapelle, neboli Rudá kapela. Během svého působení ve funkci asistenta amerického velvyslance využil Dulles SS Brigadefűhrera, neboli brigádního generála, Waltera Schellenberga ke komunikaci s jeho nadřízeným, Reichsfűhrerem Heinrichem Himmlerem.

Dulles neustále posílal zprávy tajných služeb do Washingtonu, ačkoliv, jak uvádí Adam LeBor:

„je otázkou, zda bylo jeho motivem poskytování skutečného ekonomického zpravodajství, nebo jen budování složitého impéria informací a dezinformací, které sahalo od Bernu do Berlína a zpět.“

Na konci války se Dulles odstěhoval z Bernu, aby se stal velitelem pobočky OSS v Berlíně. V roce 1947, kdy byla OSS začleněna do nově vytvořeného CIA, byl Dullesovým překladatelem armádní důstojník zpravodajské služby Henry Kissinger. Ten se později stal ministrem zahraničí prezidenta Richarda Nixona, celoživotního Dullesova přítele.

Operace Paperclip se rychle dostala pod kontrolu sítě „kamarádů“ zahrnující členy globalistů koncentrovaných v Radě pro zahraniční vztahy.

Po jejím vzniku byla Operace Paperclip řízena zpravodajskou divizí evropského velení americké armády, kterou vedl Robert Walsh operující z Berlína.

„Kancelář projektu Paperclip provozovaná z ředitelství zpravodajské divize v Heidelbergu, pod velením zástupce ředitele plukovníka Roberta Schowa, který se stal v roce 1949 asistentem ředitele CIA a v roce 1956 pomocníkem náčelníka štábu pro zpravodajství,“ napsala Hunt v Tajném programu.

Dodala, že důstojníci Joint Intelligence Objectives Agency (JIOA), kteří řídili Operaci Paperclip, začali brzy dostávat z Schowovy kanceláře bezpečnostní zprávy týkající se Němců přijatých do tohoto programu. Všechny zprávy o těchto mužích byly pozměněny tak, aby se v nich psalo místo „horlivý nacista“, že „není horlivým nacistou“.

Poté, co se Allen Dulles, který jakožto právní zástupce Schröder bank zprostředkoval obchody, které dovolily Hitlerovi, aby se chopil moci, ujal ředitelování nově vytvořené CIA, převzal kontrolu nad Operací Paperclip a zvýšil příliv národních socialistů do Spojených států.

Poté, co se bývalý nacistický šéf špionáže generál Reinhard Gehlen setkal s ředitelem CIA Dullesem a nabídl mu, že CIA odevzdá svou rozsáhlou špionážní síť výměnou za nestíhání jejich nacistické minulosti, byly spisy vědců přepsány tak, aby se odstranily usvědčující důkazy o jejich práci pro nacisty.

„Po více než čtyřicet let… ležela tajemství projektu Paperclip bezpečně ukrytá v kamuflážích, lžích a podvodech,“ uvedla Hunt.

Hunt odhalila dokumenty dokazující, že dokonce i Wernher von Braun, kterého v roce 1947 vojenský guvernér označil za „potenciální bezpečnostní hrozbu“, byl přehodnocen jen o několik měsíců později ve zprávě uvádějící, že „nemusí představovat bezpečnostní hrozbu pro USA.“

Stejně tak byl přivezen do Ameriky i von Braunův bratr Magnus, který byl důstojníky kontrarozvědky prohlášen za „nebezpečného německého nacistu“, a jeho pro-nacistická minulost byla vymazána.

„Důsledky kamufláže zahrnovaly mnohem víc než pouhé zkrášlování informací v dokumentaci,“ uvedla Hunt. „Nejenom, že byla závažná obvinění ze zločinů vymazána ze záznamů, ale nikdy nebyla ani vyšetřována.“

Ve skandálním odhalení v Bulletin of the Atomic Scientists (Bulletin atomových vědců) v roce 1985 Hunt napsala, že prozkoumala více než 130 zpráv o subjektech Operace Paperclip - a každá „byla pozměněna za účelem eliminace klasifikace ohrožení bezpečnosti“. Prezident Truman, který výslovně nařídil, že v rámci Operace Paperclip nesmí být přijati žádní nadšení nacisti, nebyl evidentně nikdy informován o tom, že bylo jeho nařízení porušeno.

Toto je opět důkazem o kontrole na úrovni vyšší, než prezident.

Do pozdních 40. let přidala nyní vzrůstající studená válka nový impuls. Potenciální inteligence byla rekrutována z celé Evropy, mnozí z nich byli horliví nacisté, u kterých bylo možné se spolehnout, že jsou antikomunisté. Ve snaze vyhnout se negativní publicitě, která zatížila některé z prvních aktivit projektu Paperclip - někteří Američané prostě nepovažovali za správné, aby byli bývalí nacisté přiváženi do Spojených států a umisťováni na odpovědných pozicích – začali důstojníci JIOA přivážet nacisty z Argentiny, onoho útočiště Bormannovy organizace.

Podle Hunt byly veškeré tyto aktivity před veřejností téměř úplně utajeny, ale spočívaly v rukou některých vysoce postavených vládních úředníků, jakými byli například bratři Dullesovi a John J. McCloy.

Program globalistů se rozvíjel.